Jung Donghyuck

Jméno postavy: Jung Donghyuck

Věk postavy: 16 

Příběh: Přiblížit se, zaujmout, okrást. Takhle žije Donghyuck již dva roky. Učil se velmi dlouho, aby se dostal tam, kam se dostal, ale vyplatilo se mu to. Nejlepší a nechvalně známý kapsář v podsvětí Berlína, přesto však jen náctiletý génius unikající před zákonem a svým zničeným životem. Dětství prožil v sirotčinci v Jižní Korei. Rodiče nikdy nepoznal, nikdy neviděl, jeho starší bratr Jaehyun mu i říkal, že žádné neměli. Pravděpodobně aby se Haechan zbytečně netrápil, bůh ví. Na to se chlapec neptal, nemusel, netoužil po pravdě. Alespoň do té doby dokud měl střechu nad hlavou, svého bratra po boku a každý den teplé jídlo. Dokonce měl i pár přátel, ač ho ostatní děti shledávaly zvláštním. To však netrvalo dlouho, nikdy nic hezkého netrvá dlouho - to mladého Hyucka naučil život velmi brzo. Jednoho dne přijeli zvláštní lidé, byli od hlavy až k patě zabaleni v černém oblečení, hlasy měli ledově chladné, oči přísné. Tito lidé si odvezli Haechanovo staršího bratra. Vytrhli mu ho z náručí a křičící, plačící sourozence od sebe odtáhli. Jaehyun byl pryč. Chlapce museli dalších několik dní zamykat v pokoji. Netušili, čeho byl schopný. Nevěděli, co se v tom jeho malém dětském těle skrývalo, vždy byl přece jenom zvláštní. Ale Donghyuck nemyslel na žádnou pomstu, nemyslel na to, jak to všechno těm zlým lidem vrátit. Ne. On myslel pouze na to, kde by měl začít svého bratra hledat. Tak započala jeho cesta podsvětím. Prošel všechny kouty jejich země. Od svých 14 let hledal jen a pouze Jaehyuna, který už si svého bratra nemusel ani pamatovat. Tomu ovšem Haechan věřit nechtěl. Proč by měl? Na světě ho držela už jen vzpomínka na Jaehyuna. Pomalu vadnoucí květina, jež udržovala chlapce naživu. A takhle skončil až v Berlíně. Sám nevěděl už ani to, jak se tam dostal, ale vyhovovalo mu to tam. Živil se tím, že okrádal lidi a živí se tím doteď. Je v tom jednoduše dobrý. Tak proč končit? Nikdy ho nezajímalo, že by mohl okrást někoho známého, někoho špatného. Přece jenom byl na pokraji života několikrát, stejně tak, jako dostal několikrát pěstí. Tak proč se starat? Čím známější bude, tím větší pravděpodobnost byla, že o něm Jaehyun uslyší. Co se však Hyuckovo charakteru týče - je složitý. Složitější než-li to nejdelší německé slovo na světě, přelouskat samotného Haechana by mohlo trvat měsíce, roky dokonce. Postavil si kolem svého srdce zeď, zeď ze lží, falešných identit, komplimentů, jimiž se živí. Zároveň se však snaží bránit jediným možným způsobem, který zná a který umí. Sarkasmem. Ať už to zní, jak bizarně chce, chlapec je menšího vzrůstu. Není fyzicky silný, pěsti sice rozdávat umí, ale jeho protivník by musel být slepý lenochod, aby měl brunet vůbec nějakou šanci. Sarkasmus je jeho štít. Může se tedy na první pohled zdát drzý, chladný, provokatér.. Ale nenechte se zmást, možná právě to je jeho pravý charakter. Nebo je to ten sladký, roztomilý klučina? Dokonce i sám Donghyuck se ve svých lžích ztrácí.